Mezinárodní den štěstí

Přeji Vám šťastný nejen tento den,

dnes je totiž 20. března a to je Mezinárodní den štěstí.

A štěstí je to co hledáme, štěstí je to co samo nepřichází, není automatické, a proto jsem se rozhodla napsat tento příspěvek.

Je štěstí absence neštěstí?

Když někomu přejeme „Hodně štěstí a zdraví“ k narozeninám, co tím máme na mysli? Výraz „mít štěstí“ ve mně evokuje stav, kdy se mi neděje nic nešťastného. Kdy se situace vyvíjí dle očekávání a bez komplikací.

Zvoláme:
„Měl jsem ale štěstí, stihnul jsem ten autobus!“
„Naštěstí mě revizor nekontroloval!“
„Měl jsem štěstí a vyhrál jsem!“
„Všem soutěžícím přejeme hodně štěstí!“
Dokonce existuje i Kolo štěstí.

Jaké je to mít štěstí?

Zda štěstí mám nebo nemám, závisí na vnějších okolnostech, je podmíněno vývojem událostí, mírou naplnění určitého plánu, zdárným průběhem procesu (např. vaření polévky).
Je toto ale to pravé štěstí?
V situaci, kdy ten šťastně doběhnutý autobus bude mít nehodu, by vlastně bylo bývalo lepší ho nestihnout.

Jaké je to být šťastný?

Zatímco „být šťastný“ vnímám jako trvalejší stav, a to navzdory okolnostem, bez hodnocení polarity situace, tedy zda je situace nebo proces pro nás příznivý či nikoli.

Je to pocit, který vychází z naší spokojenosti. Domnívám se, že je to výsledek našeho pokorného přístupu k životu a všemu co přináší. Je to bezpodmínečně přijetí procesu žití, včetně začátku (zrození) a konce (smrti).

Štěstí je způsob vnímání a přijímání jednotlivostí tohoto světa jako celkově šťastný obraz. Na pocitu štěstí se dá pracovat a pečovat o něj.

A vděčnost?

Co pocítíme dříve, vděčnost nebo štěstí? Nebo přicházejí ruku v ruce?

Čím déle o tom píšu, tím více otázek přichází.

Není náhodou ten význam posunutý, kdy z „být šťastný“ udělal člověk „mít štěstí“ v průběhu věků? Není za tím naše pohodlnost a náš egoismus? Není za tím naše plošné vidění světa, bez přesahu, bez ducha?

Osobně pociťuji štěstí, nebo lépe, moment, kdy štěstí samo přijde je, když vylezu na kopec a tam je výhled. Cítím tom samé štěstí i když je mlha není nic vidět nebo už se tam dere zklamání? Cítím štěstí, když vyřeším obtížnou situaci, překonám překážku. Není to ale spíše pocit radosti než štěstí? Cítím štěstí při meditaci, takový lehký závan tam někde uvnitř, v tichu a klidu svého nitra. Je toto to štěstí?

Vyjadřuji vděčnost

A potom je takové to štěstí, o které se dá pečovat. U mě přichází s vyjadřováním vděčnosti. Vděčnost se vyjadřovat doslova učím, neuměla jsem to. Učím se děkovat, a to jak živým bytostem (lidem, kočce, včelám…), tak předmětům (kotli, autu), tak všemu ostatnímu (řece, skále, Zemi). Děkuji i za to, že máme doma vodovod, že máme střechu nad hlavou, ale i za ten nestihnutej autobus, i za ten děkuji.

Jaké je dnes počasí?

Četla jsem v jedné knížce, že naše civilizace příliš hodnotí a tím přiřazuje polaritu. Krásně se to dá vysvětlit na počasí. Prohlašujeme: „Dnes je hezky.“ „Dnes je hnusně.“ atd.
První krok k nehodnocení je jenom popsat realitu „Svítí sluníčko.“ „Dnes prší.“ „Je mlha.“ atd. Zaměřit se na to, co chceme tímto sdělením vyjádřit, například když potřebuji sdělit stav kvůli vhodnému oblečení na procházku.

Zkusme se pozorovat, jak často ta první verze zazní. Zkusme to změnit.

Osobně jsem přesvědčena, že to je další malý krok k tomu, být šťastný.

Mě ke štěstí pomáhá také péče o sebe. Několik poznatků jsem shrnula do svého eBooku „9 tipů, jak na sebe nezapomínat“, který si můžete ZDARMA stáhnout ZDE.

Už v roce 2013 OSN vyhlásilo Mezinárodní den štěstí (MDŠ) s cílem upozornit na důležitost pocitu štěstí v životě všech lidí.